Vrozené vývojové vady páteře u francouzských buldočků

Autor: MUDr. Karel Benda, M.B.A.

---

Vyšší výskyt vrozených vývojových vad páteře u francouzských buldočků je znám již dlouho. Nejčastěji je postižena páteř hrudní. Některé zahraniční kluby, vesměs západoevropské, vyžadují rentgenové snímky páteře jako jednu z podmínek uchovnění, popř. doporučení zahraničního krytí, někde už dokonce byla vytvořena pravidla pro další chov v závislosti na rentgenologickém nálezu. Přestože se problematika vad páteře v posledních letech stala středem pozornosti v řadě zemí, dosud (ne)překvapivě chyběly základní studie, které by vůbec mapovaly výskyt těchto vad v rámci plemene. Jinými slovy: nebylo známo, jak často se vrozené anomálie obratlů a páteře skutečně vyskytují, ani co je vlastně u buldočků, když už ne „normální“, tedy alespoň „běžné.“ Dnes už těžko zjistíme, která konkrétní zvířata vyšší procento vad páteře do chovu vnesla. Dá se však předpokládat, že jejich vyšší výskyt do značné míry ovlivnila chovatelská strategie, především výběr co nejkratších jedinců s co možná nejtypičtější hřbetní linií do dalšího chovu, ruku v ruce s podceňováním klinických příznaků u chovných psů. Možná se tak stalo už někde na počátku šlechtění celého plemene, možná později – buldoček nebyl nikdy pracovním plemenem, a proto důraz na exteriér vždy převažoval nad perfektním zdravím, a tudíž co nejlepší fyzickou způsobilostí k práci a výkonu.

O jakých vadách vlastně hovoříme?
Nebudu příliš zabíhat k jejich detailnímu popisu. Obecně jde o to, že v průběhu vývoje jedince se jeden nebo více obratlů nevyvinou do správného tvaru a velikosti, případně nezaujmou svou správnou pozici v rámci páteře. Podle tvaru pak mluvíme o klínovitých, motýlovitých, přechodových či blokových (srostlých do bloku) obratlích, o hemivertebrách, tedy „půlobratlích“, o rozštěpu páteře, o subluxaci (polovykloubení) obratlů apod.



Důsledkem přítomnosti těchto vad je už od počátku nestabilita a změna tvaru páteře (jako kdybychom stavěli věž z kostek, jejichž strany nejsou rovnoběžné), často zúžení páteřního kanálu, kterým prochází mícha, popř. prostorů, kterými do stran odstupují jednotlivé míšní kořeny, což vede k jejich chronickému útlaku. Dráždění míchy a míšních kořenů a okolních měkkých tkání vyvolává bolest a zánět (zde samozřejmě reaktivní, nikoliv infekční). Svaly kolem páteře se stáhnou a snaží se co nejvíce zpevnit místo poruchy, a tím zabránit dalšímu poškozování, což ovšem vede ke snížení pohyblivosti a ohebnosti páteře.



Dlouhodobě se v postižené oblasti rozvíjejí vazivové změny, tvoří se kostěné výrůstky a vzniká obraz tzv. spondylózy, později spondylartrózy. To ovšem stav dále zhoršuje, bolesti a omezení hybnosti se zvyšují a vzniká začarovaný kruh. Objevují a zhoršují se i neurologické příznaky. Výsledkem je, lidově řečeno, ztuhlá, více či méně zdeformovaná páteř, neustávající chronická bolest a omezení pohyblivosti. Pes přestává radostně pobíhat, nechce se mu vyskočit na pohovku nebo z ní seskočit, nerad a obtížně chodí po schodech. Zdánlivě bez příčiny bolestivě vyjekne, když jej chcete vzít do náruče. Později mu dělá potíže i chůze po rovině, je nejistý, přestávají mu sloužit zadní končetiny. Buldočci nedávají bolest příliš najevo, proto právě změny v chování a pohyblivosti jsou často hlavními příznaky postižení. Zrádné je, že tělo dokáže poměrně dlouho postižení kompenzovat, takže příznaky se mohou projevit až v pozdní dospělosti a bez preventivního vyšetření v mládí se na vadu přijde až v době, kdy pes má za sebou nejen úspěšnou výstavní kariéru, ale často už také pěknou řádku potomků.

Nestabilita páteře může způsobit i náhlé a vážné komplikace, často už u mladých jedinců bez jakýchkoliv předchozích příznaků. Trvale abnormální rozložení tlaku na sousední obratle v místě postižení může vést k akutnímu výhřezu přilehlé meziobratlové ploténky nebo náhlému posunu celého poškozeného obratle (subluxaci až luxaci), často po minimálním nebo dříve obvyklém pohybu – skoku, chůzi po schodech, otočce, běhu apod. Vzpomeňme si opět na onu věž z nepravidelných kostek – při troše štěstí sice stojí, ale když na ni zatlačíme, některá z kostek vystřelí stranou a věž se zhroutí. Pes náhle přestane chodit, nemůže se postavit na zadní nohy, nemůže se vyprázdnit nebo naopak moč a stolici neudrží. Rychlá operace na specializovaném pracovišti může pomoci, v řadě případů však tato situace končí utracením psa.

Jsou vady obratlů a páteře dědičné?
Formování páteře a míchy v průběhu vývoje plodu je prozkoumáno velmi dobře, dědičnost vrozených vad obratlů a páteře už nikoliv. V každém případě se dá předpokládat, že je polygenní (podílí se na ní několik až mnoho genů) a nijak jednoduchá. Obratle vznikají postupným spojováním několika původně samostatných částí. Pokud se některá z nich nevyvine a úplně chybí, což je nejčastěji případ hemiverteber, můžeme se oprávněně domnívat, že příčinou je dědičnost v pravém slova smyslu, tedy „vadné“ alely genů v chromozomech nebo jejich „špatné“ kombinace. Jinak tomu může být u vad lehčích, kde žádná část obratle nechybí, ale některé nemají správný tvar – např. u úplných, mírně klínovitých obratlů. Zde nelze vyloučit, že vadu způsobily i drobné nesrovnalosti v individuálním vývoji geneticky jinak zdravého jedince. Vývoj plodu je nesmírně dynamický proces, kdy z jediné buňky postupně vzniká velmi složitý útvar – celý nový organismus. Celé velké skupiny buněk se při něm postupně vytvářejí, přetvářejí, přemisťují a vzájemně se výrazně ovlivňují – vznik jedné skupiny buněk zastavuje nebo naopak vyvolává vývoj jiné apod. Organismus pracuje s mnohem většími tolerancemi než přesné strojírenství – vývoj jedince se s nadsázkou podobá spíše přetlačování „na páku.“ Celá oblast, ze které postupně vzniká páteř a mícha, je u buldočků už od začátku krátká a – podobně jako při růstu zubů v krátké čelisti - nelze vyloučit, že jednotlivé části už i při drobném zpoždění nemusí najít dostatek místa, aby se zcela správně a plně vyvinuly. Vysázíte-li jinak zdravé a silné sazenice příliš blízko od sebe, rostou zpočátku stejně skvěle. Až po čase zjistíte, že některé růst přestaly, protože je zcela nepozorovaně přerostly a zastínily sazenice sousední. Také některé teratogenní a mutagenní látky (antibiotika, cytostatika, těžké kovy apod.), jsou-li podávány v průběhu březosti, mohou zapříčinit vznik vrozených vývojových vad páteře u potomků geneticky zdravých rodičů.

Prvenství náleží Francii
V roce 2011 obhájil Francouz Nicolas Krumeich na pařížské École Nationale Vétérinaire d'Alfort (ENVA) doktorskou disertaci na téma Epidemiologická studie radiografických anomálií hrudní páteře u francouzských buldočků. Studie vznikala od roku 2006 pod vedením profesora Pierre Moissonniera a v těsné spolupráci s francouzským Club du Bouledogue Français (CBF, Klub francouzských buldočků) a jeho členy. V letech 2006-2010 N. Krumeich podle přesně stanovené metodiky nasbíral a vyhodnotil boční a zadopřední rentgenové snímky hrudní páteře 360 klinicky zdravých buldočků (202 psů a 158 fen) s průkazem původu. Ve srovnání s běžnými veterinárními studiemi jde o značně vysoké číslo. Především ale jde o historicky první studii, která systematicky a na dostatečně velkém vzorku zmapovala výskyt vrozených vývojových vad hrudní páteře v populaci francouzských buldočků.

Co se zjistilo?
U zmíněných 360 buldočků bylo popsáno celkem více než 1.200 anomálií hrudních obratlů a páteře. To je obrovské číslo, které znamená, že u každého postiženého buldočka (viz níže) se v průměru vyskytlo 3,7 anomálií. U valné většiny postižených buldočků byl zjištěn výskyt 2 až 6 anomálií, u 6,4 % z nich dokonce více než šesti.

Nejvíce byly zastoupeny klínovité obratle (44,7 %), dále motýlovité obratle (39,8 %) a srůsty mezi obratlovými výběžky (9,5 %). Rozštěp páteře byl zjištěn ve 4,3 % případů, blokové obratle v 1,1 % a přechodové obratle v 0,6 % případů. Ve 278 případech už byla přítomna spondylóza. To je také dost vysoké číslo, uvážíme-li, že průměrný věk vyšetřených zvířat byl 2 roky a 5 měsíců.





Hrudní páteř psa se skládá z 13 obratlů (Th1 až Th13). Z popsaných vad se 80 % vyskytlo na 5. až 12. hrudním obratli (Th5 až Th12), s maximem na Th8. Klínovitý tvar měly nejvíce obratle Th5 až Th9, výskyt motýlovitých obratlů od Th5 vytrvale mírně stoupal. Rozštěpem byly nejvíce postiženy obratle Th8 až Th10. Výskyt mezivýběžkových srůstů byl nejvyšší mezi Th4 až Th8, blokových obratlů pak v oblasti Th5 a mezi Th10 až Th12. Spondylóza se vyskytovala víceméně rovnoměrně mezi Th4 až Th10, nejvyšší výskyt pak byl na Th12 až Th13.



Hrudní páteř u buldočka je jen mírně kyfotická (nahoru vyklenutá), průměrný úhel vyklenutí je 178^o. U postižených psů bylo vyklenutí páteře větší a úhel ostřejší – u psů s mírnějším stupněm postižení v průměru 166^o, s těžším postižením v průměru dokonce 158^o. To odpovídá i nálezům přímo v místě postižení – u 73,5 % postižených psů tam byla přítomna kyfóza (vyklenutí nahoru), u 34,5 % skolióza (vychýlení do strany) a jen u 11,2 % lordóza (prohloubení dolů). Součet je větší než 100 %, protože u řady psů byla přítomna jak kyfóza, tak skolióza (tzv. kyfoskolióza).

Významné je, že u 27 % postižených psů byla v místě postižení zjištěna subluxace, tedy patologický vzájemný posun, obratlů, z toho u 80 % do 1 milimetru, ale u 13,6 % dokonce až 2 milimetry. Subluxace se rovnoměrně vyskytovaly od Th4 do Th12, s mimořádně vysokým výskytem na Th11. Subluxace je výrazem nestability páteře v postiženém místě a vytváří předpoklady jak pro chronický útlak míchy s následnými neurologickými problémy, tak pro akutní výhřez ploténky, resp. luxaci celého obratle, se všemi jejich dramatickými projevy a následky.



To nejzajímavější zjištění jsme si nechali na závěr. Z celkového počtu 360 buldočků byla jedna nebo více obratlových anomálií zjištěna u 327, tedy u celých 90,8 %. Pouhých 33 (9,2 %) buldočků mělo hrudní páteř zdravou. To je neuvěřitelně vysoké číslo a ve skutečnosti by mohlo být ještě o něco vyšší – studie se nezabývala krčním ani bederním úsekem páteře, kde se obratlové anomálie vyskytují sice zřídka, ale přece. Postiženi byli stejně psi i feny. U 39,4 % z postižených bylo postižení natolik závažné, že bylo doporučeno jejich pravidelné klinické sledování. Znovu si připomeňme, že do studie byli zahrnuti jen buldočci zdánlivě zdraví, tedy bez jakýchkoliv klinických příznaků vady páteře.

Co bude dál?
Práce N. Krumeicha byla pouze prvním, byť nesmírně významným krokem v bližším poznání vrozených vad páteře a především jejich důsledků u francouzských buldočků. Autor plánuje zahájit další, následné studie. V jedné z nich hodlá sledovat vznik a rozvoj případných klinických (zejména neurologických) příznaků u postižených buldočků zahrnutých do první studie. To je velmi významné, neboť to umožní zmapovat klinický (a potažmo i chovatelský) význam jednotlivých vad. Další studie se bude snažit najít genetický základ jednotlivých vad a stanovit genetické charakteristiky, které by mohly být použitelné v každodenní chovatelské praxi. Nepochybně se dá předpokládat, že výsledky těchto prací se dozvíme nejdříve za několik let.

Nějaký výstup pro chovatelskou praxi?
Zjištěné procento postižených buldočků je tak vysoké, že jakákoliv prvoplánová a zbrklá opatření, natož zákazy, určitě nejsou na místě. Francouzský klub také žádná speciální opatření zatím nepřijal. Chov pouze na nepostižených jedincích by znamenal prakticky zánik plemene. Při předpokládané polygenní dědičnosti vad bychom také velmi pravděpodobně brzy čelili zklamání, jaké zažili chovatelé plemen trpících dysplazií kyčelního kloubu (DKK): rentgenologicky zdraví rodiče by často plodili postižené potomky. Podobně jako v případě DKK se i u vrozených vad páteře u buldočků dá předpokládat, že větší význam pro účinné snížení výskytu vad bude mít výpočet tzv. chovné hodnoty (Breeding Value) z údajů několika předchozích generací, než pouhé snímky páteře rodičů.



V tomto ohledu budou mít velký náskok kluby, které už nyní výskyt vad sledují a archivují výsledky vyšetření, neboť budou schopny riziko postižení potomků stanovit dříve a mnohem přesněji. Prostý výběr rodičů s přihlédnutím k rentgenologickému nálezu nicméně svůj význam má, zejména dokud nebudou k dispozici další vědecká data a vědecky podložená přesná doporučení. Prosté respektování pravidla nechovat na těžce postižených jedincích a pro více postižené jedince vybírat partnery s postižením lehčím dlouhodobě, byť o něco pomaleji, ke zlepšení populačního zdraví přece jen vede.

Dá se očekávat, že klubů, které povinné RTG vyšetření páteře zavedou a přijmou alespoň základní chovatelská doporučení, bude v nejbližších letech přibývat. Pokud se podaří identifikovat genetickou příčinu alespoň některých vad a vyvinout testy, které budou schopny určit nositele těchto vad, bude to znamenat velký přínos pro další ozdravení chovu francouzských buldočků. Nemylme se - není to hudba budoucnosti, ale otázka několika málo let. Někteří chovatelé nebudou možná potřebou dalších vyšetření a pečlivého plánování chovu příliš nadšeni. Všichni se nicméně zaklínáme prospěchem našich buldočků – a ti si páteř postiženou řadou bolestivých, omezujících a život zkracujících vrozených vývojových vad rozhodně sami nevybrali.

---

Celou práci N. Krumeicha (ve francouzštině) můžete najít ZDE, popř. ZDE.
Foto: N. Krumeich a autor
Schémata upravena podle N. Krumeicha a dalších autorů.