Z Eiffelovky je vidět na Špilberk aneb k čemu je nám světovka?
Autor: MUDr. Karel Benda, M.B.A.Publikováno v časopisu Svět psů 11/2011
V říjnu 2014 se v Brně uskuteční Evropská výstava psů. Sám dr. Široký, předseda ČMKU, označuje tuto volbu za „návrat České republiky a její kynologie mezi pořadatele velkých prestižních výstav“. Může nám nedávná Světová výstava v Paříži nějak pomoci, aby to byl návrat, jak opět píše dr. Široký, „důstojný a na českou Evropskou výstavu psů se ještě dlouho v dobrém vzpomínalo“?
Do marketingu výstavy se nehodlám míchat. Je zcela nepochybné, že by měl na základě promyšlené strategie začít co nejdříve, probíhat cíleně na mnoha úrovních, využívat moderních komunikačních kanálů, být skutečně evropský a také přísně profesionální, neboť nadšené amatérství v dnešním světě řízené a měřené komunikace uspěje už jen náhodou. Samozřejmě bude výborné, budou-li výstavu dobře hodnotit představitelé evropské kynologie, rozhodčí a další funkcionáři. O tom, zda a jak se na ni bude vzpomínat, se ve skutečnosti rozhodne úplně jinde. Rozhodnou o tom sami vystavovatelé a návštěvníci na Facebooku, Myspace, Twitteru i dalších sociálních sítích, na svých stránkách, ve svých blozích či diskusních fórech. Nejdůležitější proto bude, nakolik pořadatelé dokáží vidět celou výstavu a její organizaci jinýma očima, totiž očima vystavovatele a návštěvníka. Promítněme si proto pár postřehů vystavovatele z letošní Paříže do českých a moravských luhů a hájů.
Buldočci z ČR na Světové výstavě 2011 v Paříži (foto L. Sosnová)
WEB, PŘIHLÁŠKY A PLATBY • Francouzský web měl - a dosud má - francouzskou, anglickou a (ne)překvapivě i ruskou verzi. Poslední dvě verze však nejsou plnohodnotné, což je pro uživatele značně nepříjemné, neboť se zčásti nevyhne francouzštině. S češtinou to bude ještě horší, z té málokterý cizinec zná byť jen pár slov. Také přehlednost a intuitivní struktura webu, který nejméně půl roku před výstavou navštěvují především vystavovatelé, mohla být o poznání lepší. Část informací byla umístěna jinde, na propojeném webu francouzské Societé Centrale Canine, což rovněž nebylo uživatelsky nejlepší řešení. On-line přihlášky a platby, dnes už zcela nezbytné, se prováděly přesměrováním na další stránky (www.cedia.fr), které mají opět jinou strukturu i design. Řada textů a instrukcí, ale také názvy plemen a jejich barevných rázů, jsou tam jen ve francouzštině, což mohlo být jednou z příčin nesprávného zařazení řady psů v katalogu. Bohužel, i logika tohoto webu (způsob registrace vystavovatele, psů, postup přihlašování a plateb, náhled údajů apod.) je pohříchu značně svébytná, což nepřispívá k jistotě přihlašovatele, zejména zahraničního. Stačilo by přitom málo - inspirovat se dnes už téměř jednotnou a praxí milionkrát prověřenou logikou zavedených internetových obchodů.
SOUBĚH VÝSTAV • V Paříži probíhaly ve stejných kruzích současně dvě velké výstavy. dopoledne Šampionát Francie, nejprestižnější každoroční výstava ve Francii, odpoledne Světová výstava, v neděli už jen "světovka". Plemena byla posunuta většinou o den, takže stačilo strávit v Paříži dva dny. Taková kombinace byla pro řadu vystavovatelů naprosto neodolatelná a více než polovina z nich ráda přijela na obě výstavy. Souběh výstav byl jistě zajímavý, v neposlední řadě i finančně, také pro pořadatele, ubytovatele, restauratéry či poskytovatele turistických služeb. Největším úskalím ovšem byla časová tíseň. Ne každý rozhodčí je stejně rychlý a posoudit dvakrát denně v každém kruhu zhruba stovku psů je náročné pro každého. Nepsaly se proto posudky, což vše urychlilo, ale také způsobilo určitý zmatek ve výsledcích, které personál kruhu nestíhal v některých případech včas zaznamenat – a možná už nikdy nestihne. Příští rok v Salzburgu poběží sice jen Světová výstava, zároveň ale řada výstav speciálních, takže situace bude obdobná. V Brně se bude pravděpodobně zároveň konat výstava národní a speciální výstavy, časový tlak na posuzovatele bude tedy rovněž značný. Kompromisním, byť pro pořadatele o něco dražším, řešením by jistě bylo zachovat souběh výstav, ale s menším průměrným počtem psů v každém kruhu.
PARKOVÁNÍ • Parkoviště bylo v Paříži možno zaplatit v předstihu, současně s platbou výstavních poplatků. Se vstupním listem pak přišla vystavovateli parkovací karta, kterou při vjezdu na výstaviště vložil do parkovacího automatu a plynule pokračoval na parkoviště. U parkovacích automatů navíc pobíhala řada asistentů, takže nevznikaly fronty ani stresové situace. Parkoviště byla rozlehlá, i když některá dost vzdálená od jediného vstupu do výstavních hal. Zejména příjezd na parkoviště bude v Brně jistě velkým oříškem, žádné automaty tam nejsou a neskutečné fronty tam vznikají už při současných výstavách psů. Dlužno dodat, že parkovací poplatek byl v Paříži i se vším servisem jen o málo vyšší, než bývá v mnohem hůř organizovaném Brně.
Počet psů ve třídách byl vysoký (foto K. Benda)
KONTROLA ČIPŮ • V Paříži se kontrolovaly čipy, číslo se uvádělo už v přihlášce. To má svůj smysl, ovšem za předpokladu, že pořadatel stihne číslo z přihlášky porovnat s číslem a jménem psa v průkazu původu nebo alespoň v petpasu, jinak by se dalo podvádět už od přihlášky. Psi, kteří nebyli vystavováni, měli se vstupem problémy. To nebylo příliš šťastné ani pro výstavní „harcovníky“, cestující z výstavy na výstavu s více psy, ani pro ty, kteří si letní výstavu spojili s dovolenou a vzali na ni celou smečku. Naštěstí se podobné případy vždy nějak vyřešily. Horší bylo, že pracovníci veterinární kontroly neznali vakcíny proti vzteklině s víceletou platností a trvalo pěkně dlouho, než si ji kdesi ověřili.
INFORMAČNÍ SYSTÉM • Ač si to organizátoři většinou nemyslí, pro spěchajícího vystavovatele, nota bene zahraničního, je logický, promyšlený a dobře viditelný informační systém velkým pomocníkem. V Německu jste k výstavišti často naváděni světelnými tabulemi „CACIB“ už na dálnici, ještě daleko před městem. Na samotném výstavišti je pak neocenitelné, zjistíte-li na první pohled, kde je příjem psů, výstavní kancelář či čestný kruh, kudy se jde ke které hale a kde v hale je umístěn právě váš kruh. V Paříži v katalozích chyběly plánky hal a kruhů, informační tabule byly malé a zastrčené. Vysoko zavěšená čísla kruhů byla kreativně provedena ve 3D grafice a působila jako součást sponzorské reklamy, takže vystavovatelé v nepříliš osvětlených halách často bloudili. Rozmístění kruhů bylo vyvěšeno na internetu, praktické by určitě bylo, kdyby bylo vytištěno třeba už na zadní straně vstupního listu.
HALY A KRUHY • Obě výstavy se konaly v prostorných halách výstaviště Parc des Expositions ve Villepinte na severovýchodním okraji Paříže, kousek od letiště Charlese de Gaula. Kruhy byly prostorné, seřazené do čtverců po čtyřech, s dostatkem místa okolo; okraje každého čtyřkruží byly lemovány souvislou řadou židlí pro návštěvníky. V halách byla rozmístěno mnoho velkých, prázdných klecí vystlaných hoblinami, kam mohli odložit psy ti vystavovatelé, kteří neměli klece vlastní nebo jen málo prostorné – dobrý nápad! Mladí asistenti v informačním centru vystavovatele ochotně odkazovali na jedinou výstavní kancelář umístěnou v opačném koutě rozsáhlého komplexu hal. Tam často vznikaly stresující situace, zejména když řada psů byla v katalogu zařazena jinam, než měla, a pracovnice právě ve vaší frontě mluvila jen francouzsky. Právě výstavní kanceláře, výdej cen či zápis do průkazů původu bývají místem front nabitých adrenalinem a spolu s jazykovými znalostmi a ochotou pořadatelů také tím, co často rozhoduje o celkovém dojmu z té které výstavy, zejména je-li skutečně mezinárodní.
Také počet plavých buldočků, ve Francii nejméně oblíbených, byl značný (foto K. Benda)
ČISTOTA A HYGIENA • Kapacita „lidských“ toalet, stejně jako restaurací či kiosků s občerstvením, byla kupodivu dostatečná. Se psy to však bylo mnohem horší. Sáčky na psí exkrementy se nefasovaly, košů či kontejnerů na odpadky bylo zoufale málo. Po výstavišti bylo rozmístěno několik psích záchodků s hoblinami, které nikdo nepoužíval, zato trávníky i komunikace byly psími výkaly, často rozježděnými, hustě pokryty a jejich zápach byl všudypřítomný. Je škoda, pokud si citlivější návštěvníci jako základní dojem z výstavy odnesli právě tohle. Jestli všechny ostatní problémy byly víceméně drobné a vesměs řešitelné, tohle byl nedostatek skutečně zásadní. Na našich výstavách čistota a hygiena vážným problémem nebývá a věřme, že ani za tři roky v Brně nebude.
UBYTOVÁNÍ • Zadáme-li si na internetu požadavek na ubytování v Paříži, nabídne nám Booking.com asi 1.200 hotelů, z toho 600, kde je dovoleno bydlet se psy. Přímo v Salzburgu, místě příští světovky, a do 20 km od něj jich je už „jen“ 293, se psy můžete do 113 z nich. Přesto je už dnes problém sehnat v okolí Salzburgu v termínu Světové výstavy jakékoliv, natož cenově přijatelné, ubytování. Do 20 km od Brna Vám tento světově užívaný rezervační systém nabídne pouhých 73 hotelů, z nichž 43 dovoluje pobyt s domácími mazlíčky. Má-li Evropská výstava v Brně být skutečně srovnatelnou s jinými prestižními výstavami, bude nejspíš právě tohle pro pořadatele velkým problémem. Kempy nebudou koncem října příliš populární. Řada brněnských hotýlků a penzionů není jistě ve velkých rezervačních systémech, fungujících za provizi, registrována. Mnoho zahraničních vystavovatelů si však ze všeho nejdříve bude chtít zajistit ubytování. Pokud je odradí dohledávání místních ubytovacích portálů (např. Penziony.cz vidí v Brně už skoro 150 ubytovacích zařízení) a vyhledávání v nich nebo problematická komunikace ohledně přípustnosti psů, prostě do Brna nepřijedou. V Leeuwardenu, městě 4x menším než Brno, kde se Evropská výstava konala letos začátkem září, zveřejnili pořadatelé seznam asi stovky hotelů ve vzdálenosti do 70 (!) km od výstaviště. Nebyla tam však uvedena ani vzdálenost konkrétního hotelu od Leeuwardenu, ani cenová relace, často jen telefon, takže vyhledávání bylo dost komplikované. Bylo milé, že v seznamu byla uvedena i výše poplatku za psa. Zároveň však bylo vidět, že některé hotely si psy vlastně nepřejí – požadovaly až 15 Euro za psa a noc, což je suma velmi neobvyklá i v celoevropském měřítku, případně požadovaly, aby pes neštěkal, a podobně. Ideální by bylo navázat s velkým předstihem spolupráci s některým místním, vícejazyčným ubytovacím portálem, případně s několika, a dosáhnout vytvoření speciální sekce psům přátelských hotelů v Brně a okolí s možností on-line rezervace, kam by se přihlašovatel dostal na kliknutí už z hlavní strany portálu.
Renuar Burzhua Bruno (L. Ferubko, Lotyšsko): Světový vítěz 2011 a Šampion Francie 2011
ČMKU by na podzim 2014 měla za sebou mít už šestiletou tradici mezinárodních dvojvýstav konaných právě v Brně, doufejme že přinejmenším stejně úspěšnou jako dosud. Přestože na „Evropu“ do Brna asi nepřijede 38.000 psů (katalogových čísel) jako na „Světovku“ do Paříže, už 11.000 přihlášených psů jako letos v Leeuwardenu znamená, že se každý ze tří výstavních dnů (24.-26.10.2014) v kruzích předvedou skoro 4.000 psů, což je zhruba dvakrát tolik než dosud. Představitelé ČMKU budou jistě v příštích letech navštěvovat velké zahraniční výstavy a inspirovat se u jejich pořadatelů. Stačí to k úspěchu? Samo, bohužel, ne. Budou-li však natolik osvícení (a nebývá to překvapivě obvyklé), že budou velmi pozorně naslouchat vnímavým vystavovatelům, zejména těm, kteří objíždějí desítky výstav po celé Evropě a mají možnost a schopnost srovnávat, uspějí nakonec i na nemilosrdných sociálních sítích a v diskusních fórech. Vlastně si stačí řici jediné: Evropskou výstavu nepořádáme ani pro slávu ČMKU, Brna, České republiky či ku spokojenosti funkcionářů FCI. Pořádáme ji pro její návštěvníky a vystavovatele. A samozřejmě – pro psy.
Podrobnou reportáž ze Světové výstavy 2011 a Šampionátu Francie 2011 v Paříži najdete ZDE.
Webdesign: Adéla Vorbová